Víte, jak dlouho trvá vytvořit dobrý a trvalý návyk? Mám na mysli návyk, kdy už něco děláte správně a je to Váš autopilot. Minimálně 100 dnů, tedy 3 měsíce! A to za podmínky, že na nový návyk neustále myslíte a vědomě jej děláte. Pak se Vám dostane pod kůži a ani na něj nemusíte myslet..

       To se dá určitě zvládnout, říkáte si. Ale jak na to, když nás limitují naše stávající stereotypy? Přes pravidelný trénink, okamžité dělání aktivity, její konkrétní procvičování a zkoušení „v terénu“.

     Jak rychle zmizí informace a znalosti, které se dozvíte? Třeba i na kvalitním školení. Velmi rychle! Do 20 hodin zapomenete 80% informací. Takže v další dny po školení či kurzu změníte sotva (pokud vůbec) tak pětinu věcí ze školení ve své denní praxi!

       Pojďme do reality. Jste na školení, jeden nebo více dní. Co se stane po školení? Jen pětina věcí ve Vás zůstane – jako informace, jako znalost. Nic víc. Zdůrazňuji – jako znalost, čili znáte, víte, ale ještě zdaleka hned neděláte a neumíte.

        “Jsme tím, co opakovaně děláme“, řekl kdysi Aristoteles. Trefné. Přesně o tom je náš dlouhodobý úspěch a naše výsledky – v jakékoliv činnosti. Ono „opakované dělání“ je právě zmiňovaný trénink.

         Příklad ze sportu. Budete svému dítěti vykládat fundovaně, jak má hrát v tenise backhand a forhend, kupovat mu knížky, pouštět videa, ale nikdy s ním nezačnete hrát pravidelně na kurtu. Váš potomek bude jen tenista – teoretik! Koupíte synovi balón, pravidelně s ním budete sledovat Ligu mistrů v televizi, popíšete mu a možná i ukážete, jak se do něj správně kope a balón stejně bude ležet v rohu pokoje. Žádný Messi či Ronaldo z něj nebude.

       Na kvalitních školeních se procvičují konkrétní dovednosti. Je to také jistá forma tréninku a má jednoznačně svůj přínos, když je to dobře uděláno. Avšak každé salonní školení má své limity v praktickém přínosu oproti tréninku přímo při práci – tzv. on job trainingu.

         Trénovaná dovednost na školení je z velké části, při vší snaze sebelepšího lektora, přece jen pouhou simulovanou situací. Říkám tomu „skleníková virtualita“. Je to dobrý znalostní základ, ale pak je třeba jít do praxe, do pole, do „terénu“.        

      V čem se odlišují ti nejlepší lidé v jakémkoliv oboru od ostatních? Jen nečtou a nesedí na školeních. Po kurzu, školení to jdou ihned přímo zkoušet, dělat, opakovaně to cvičí. Nejprve s chybami a krok za krokem si vytvářejí dobré návyky, svého „autopilota“. Ihned trénují, cvičí, zkoušejí to děláním „naživo“. Nejsou „off line“ jako účastníci školení a kurzů, naopak jsou maximálně „on line“. Pravidelně trénují, cvičí – přímo v praxi. To je jediná efektivní cesta, jak vytvořit novou dovednost po školení. Začít to dělat.

       Spousta lidí ve svém seberozvoji si kupuje již názvem chytlavé knížky na různá témata – „jak být skvělým“… obchodníkem, manažerem, manželem, manželkou, milencem nebo výborným rodičem. Mnozí chodí i na kurzy a semináře.

       Výsledek? Menšina lidí tyto znalosti uplatní v praxi denního života. Nezačnou totiž nikdy trénovat! Jen se dokola školí nebo si o tom čtou. Jak jste na tom Vy a Vaši lidé ve firmě? Sbíráte informace a znalosti, nebo spíše tvoříte novou dovednost a zvyšujete Vaši výkonnost? Školíte se ve znalostech nebo trénujete dovednosti a zvyšujete svůj výkon?