Někdy slýchávám ve firmách nářky typu „nejsou lidi“, „musíme brát skoro každý kus“, „jsme rádi za toho, kdo chce vůbec dělat“ apod. Jistě, doba je taková, jaká je, a kvalitní lidé nejsou okamžitě „na skladě“. Můžeme si je však dobře vybrat a pak dobře adaptovat.

Spousta manažerů ve firmách věnuje kvantum času i peněz výběru správných lidí. Mnohdy firmy investují desítky, stovky tisíc do externího recruitmentu přes agentury, aby našly toho pravého zaměstnance. Nakonec se jim to i podaří a nový, správně vybraný človíček nastupuje do firmy.

A tam to začíná, tedy dost často už, bohužel, i končí! Co mám na mysli? Adaptaci, někdy krásně nazývanou „onboardingem“. Nový zaměstnanec, kupříkladu čerstvě vybraný člověk na pozici obchodníka, nastoupí do firmy – vyfasuje notebook, mobil, auto a další věci, dostane židli, stůl, v první chvíli ho protáhnou poznávacím kolečkem firmy, aby se zorientoval…a pak…pak to přijde.

„Musíš sám/sama, já jsem tak takhle začínal/a…“, věta od manažera, který má nováčka adaptovat. Za mne zločin na nováčkovi! Chybí program, není žádný plán adaptace, namotivovaný nováček je jen hozený do pomyslného bazénu plného neznámých věcí a procesů. Nováček plave tak, jak nejlíp umí. Dost často i plavat umí a chce, jenže přece jenom nějak by v začátcích potřeboval pomyslný polystyrén v bazénu poznání firmy a procesů v ní, aby se „netopil“. Často plave sám 8 hodin denně, aniž by „plavčík“ – myšleno odpovědný manažer, věnoval denně nováčkovi společný čas na kvalitní adaptaci.

Nováčkům, často navíc velmi dobře vybraným lidem z pohledu jejich potenciálu a postojů, tak postupně už v rané fázi adaptace klesá chuť angažovat se. Necítí, že se jim chce někdo věnovat, jdou se svou energií a motivací brzy dolů. V nejhorší verzi si toho ani nevšimne manažer zacyklený do operativních a provozních věcí a dál žije v bláhové iluzi typu „však on/ona to zvládne“ ve zkušebce. V měkčí podobě se nováčkovi věnuje alespoň nejseniornější kolega, což má jistě svá pozitiva, ale zároveň zavání rizikem, že nový člověk si nevytvoří ty pravé návyky.

Absentuje-li v době prvních dnů a týdnů adaptace pravidelná práce manažera s novým člověkem ve firmě, je to cesta do pekel. Jako manažer mám a musím být novému člověku k dispozici každý den a pravidelně. Pokud to neudělám a nemám pro nováčky plán denní adaptace na první 3 měsíce zkušebky, nic o nováčkovi nevím, neznám jeho pocity, potřeby, nevím, zdali se posunuje. Často pak vše končívá tím, že sám nový člověk skončí „zničehonic“ po pár týdnech a manažer ani neví, proč. A jde jinam – tam, kde se o něj budou zajímat, od prvního dne.

Adaptace je nejdůležitější období pro rozvoj nového člověka a má být zásadní činností manažera, na kterou se má soustředit a plánovat si ji cíleně. Z mé zkušenosti lektora a konzultanta vnímám, že stále dost firem tento proces silně podceňuje a nemá jej pod kontrolou. Velká škoda – jak pro nové talentované lidi, kteří pak záhy odcházejí, i pro firmu samotnou – ta ztrácí peníze a čas a ocitá se opět na začátku. Vzniká tak bludný kruh – vybíráte, neadaptujete dobře..a znova brzo vybíráte a špatně adaptujete…

Co z toho plyne? Nepodceňujte adaptaci – nastavte si jasně její pravidla a pracujte s nováčky na denní bázi. Výkonní lidé jsou výsledkem profesionálního onboradingu, který není jen na papíře, nýbrž probíhá denně.

Investujte do kvalitního procesu adaptace, lidé vám to vrátí ve výkonu a loajalitě vůči vaší firmě!